Dílo

Zdeňka Přikryla téměř fatálně a téměř od začátku bytostně zaujalo několik námětových okruhů. Jeho tvorba osciluje mezi obsahově závažnými figurálními kompozicemi a abstrahujícími tvary organické povahy. Bylo už vícekrát konstatováno, že v základních tématech, k nimž se znovu a znovu vrací, ať už je to Don Quijote, Lotova žena, Kentaur, Nioba, věštec nebo torzo bojovníka, si ověřuje a reaktualizuje nadčasovou platnost mýtického a biblického poselství a odkazu evropské kulturní tradice.

Ale i ostatní Přikrylova díla, úzce spojená se současností, vždy tíhnou zároveň k rovinám obecně platným. Zamýšlejí se nad otázkami života a smrti, je v nich úzkost před hrozbou zániku, protest a vzpoura proti nelidskosti. Autor tu rozehrává celou škálu citů, sestupuje od jemných náznaků až k temně znějícím metafyzickým hlubinám. Staví nás před zmučená torza, jakoby strnulá v předzvěsti umírání, vidíme horečné, nevýslovným steskem naplněné oči Dona Quijota, v nichž se odráží zapadající slunce, jsme svědky utrpení Prometheova i Samsonova. Lotova žena je již napůl kamenná a kolem lidické Nioby se plazí čpavý dým spálenišť.

Ale nelze žít jen ve stálém napětí a trýznivé atmosféře horečnatých snů. O svá práva se hlásí i radostné stránky života, obdiv a láska k jeho bohatství a kráse. A to je druhý, lyrický pól Přikrylovy tvorby, odrážející smyslové a citové okouzlení, potřebu optimismu i rozmarné hravosti: sochařská nebo kresebná ztvárnění ženského aktu, četné varianty pupenů a organických tvarů, inspirace neživou přírodou kamenů a oblázků. Vznikají tak poetické, do sebe uzavřené objekty, v drobném měřítku dokonale splňující požadavky na intimní interiérovou plastiku, ale i na rozměrnější realizace do zahrad a parků. Dá se říci, že téměř každá z autorových drobných plastik by snesla monumentální měřítko; prokázala to ostatně před lety krásná expozice jeho soch v prostředí arboreta v Bílé Lhotě. A jeho kresby? Mají nezaměnitelnou pečeť sochařského zájmu o tvar, ale je v nich i kreslířská svrchovanost, básnická hloubka a definitivnost samostatných výtvarných děl.

Pavel Zatloukal, z úvodu katalogu

Zdeněk Přikryl. Komorní plastiky, kresby,

[Olomouc, Galerie Dílo, 1983].